Dneska na téma validace nápadů a jejich přechodu do reálného produktu. A konkrétně na téma cenotvorba. I když jsem strávil tři krásné roky v Yieldigu, kde se pricing řešil na denní úrovni, nemám nejmenší ambici se v tomhle považovat za odborníka. Tím spíš, když vím, jak komplexní věda to ve skutečnosti je. To, co mám na mysli já, je jeden ze základních šesti pilířů, které sledujeme při validaci nápadu.
Otázka zní: kolik peněz je potenciální zákazník ochoten zaplatit za náš produkt?
Nevěřili byste, jak málo času a energie se ve firmách tomuhle tématu ve skutečnosti věnuje. Pozor, neřešíme otázku, kolik by to asi mělo stát. Když spočítáme náklady, modlíme se, aby tam bylo všechno, přihodíme typickou marži běžnou v našem odvětví a dej se vůle boží.
Ptáme se na ochotu zákazníka, tedy jakou to má v jeho očích pro něj hodnotu. A to je jiná disciplína.
Stejně jako ve všech dalších částech, kterým se věnujeme, i nad tímhle se už mnozí odborníci dřív zamysleli a já nejradši používám metodu, které si pracovně říkám bludný Holanďan. Ano, modří už tuší. Jde o Van Westendorpa a jeho metodu.
Zeptáte se několika potenciálních zákazníků, kterým popíšete nebo ukážete svůj produkt, na tyhle čtyři otázky přesně v tomhle pořadí, a máte vymalováno.
- Příliš levné: Při jaké ceně byste produkt považovali za tak levný, že byste pochybovali o jeho kvalitě a nekoupili si ho?
- Výhodné: Při jaké ceně byste produkt považovali za výhodný nákup?
- Drahé: Při jaké ceně začíná být produkt drahý, ale stále byste o jeho koupi uvažovali?
- Příliš drahé: Při jaké ceně je produkt už tak drahý, že byste si ho v žádném případě nekoupili?
Co s tím dál, už budete vědět. :-)
A jak to máte u vás?